Dub
Matečná rostlina: Dub letní (Quercus robur L.), Dub zimní (Quercus petraea (Matt.) Liebl.)
Čeleď: Bukovité (Fagaceae)

Statné stromy rozšířené po celé Evropě. Droga se získává nejčastěji v souvislosti s těžbou dřeva. Poptávka po ní je vysoká.
DROGA
Usušená kůra mladších stromů a větví. Droga je hnědé až načervenalé barvy, kousky kůry jsou hladké, jen s malým podílem borky. Vůně je nevýrazná, tříslovitá, chuť svíravá, nahořklá.
ČAJ
Odvar má světle hnědou barvu, zvláštní nepříliš příjemnou vůni a svíravou nahořklou chuť.
OBSAHOVÉ LÁTKY
Třísloviny, kyselina gallová, katechin
POUŽITÍ
Dubová kůra se dnes používá především zevně pro dobrý stav pokožky, zejména v anální oblasti, též při nadměrném pocení, např. nohou. Odvar z dubové kůry se dá také použít pro normální funkci dýchacích cest.
MOŽNÁ RIZIKA UŽÍVÁNÍ
Dlouhodobé vnitřní užívání dubové kůry nelze doporučit, hrozí až poškození žaludeční sliznice. Vyšší dávky mohou vyvolat zvracení.
Více informací o bylinkách, jejich vlastnostech, účincích a použití se dozvíte v knihách pana Valdemara Grešíka.
Kniha LÉČIVÉ ROSTLINY část 1. Čechy a Morava
Kniha LÉČIVÉ ROSTLINY část 2. Evropa